Lepší je nevraždit, lepší je nezabíjet

Ing. Richard J. Barták, CSc.
Den vegetariánů Praha, 2. října 2005

Při příležitosti loňského dne vegetariánů jsem ve své přednášce dosti obšírně zdůvodnil, že pro vegetariánství není bezvýhradně potřeba žádných metafysických nauk (1) duševních a esoterických pavěd (2), ač zajisté ani tyto, pokud mají kladný efekt tolerance ke všemu životu, nemusíme zcela zavrhovat a případně je vůbec nebrat na vědomí. Je však správné a zdravé si uvědomit, že úplně stačí jenom úvahy ryze racionální (3), pragmatické (4) a positivistické (5), aby byla rozumnost a nutnost vegetariánství dostatečně zdůvodněna.

V poslední, době – dosti krátké, v řádu jednotek roků - se však setkáváme s opakovanými a soustředěnými útoky proti nám, vedenými ve všech druzích sdělovacích prostředků, zvláště lidmi odbornosti biologické – tedy z kruhů zdravotnických a nutričních, avšak i ze zemědělských a obecně vzdělávacích, politických, uměleckých a masmediálních. Naše odborně podložené a logické odpovědi, respektive obrany proti těmto, většinou nesprávným informacím, končí převážně naprostou neshodou, kdy druhá strana, původně atakující, zřejmě pro nedostatek argumentů či pro neschopnost pochopení svých chyb a omylů jednostranně přeruší diskusi s námi, buď bez uvedení jakéhokoliv důvodu, či s uvedením důvodu zřetelně zcela nesmyslného.

Těmto odmítačům ochrany všeho života na naší planetě jsou zvláště nepochopitelné správné definice zabíjení a vraždění a z nich vyplývající útěky ze zodpovědnosti za tyto skutky, jsou-li (pokud možno!) přesně definovány, a to zvláště s hlediska etymologického (6), sémantického (7) a obecně logického (8).

Přestože jsem se již posledně pokusil pojmy zabití a vraždy definovati , pokud možno přesně, upravil jsem je – po mnohých diskusích jak s vegetariány, tak i s odmítači - ještě dále.

Na rozdíl od platného trestního práva, neznajícího pojem „zabití“ a definujícího vraždu jako trestný čin, spočívající v úmyslném usmrcení člověka, není totiž s hlediska vegetariána filosoficky vůbec jednoduché stanoviti meze nezabíjení, či nevraždění – proto je definuji (značně složitě, avšak pokud možno přesně) takto:

Usmrcení tvora s nervovou soustavou podobnou naší a zřetelně vnímajícího bolest, provedené člověkem, může býti neúmyslné (pak jde vždy o pouhé zabití, nikoli o vraždu), nebo úmyslné, které je pak vždy vraždou (tato je přijatelná pouze v případě sebeobrany, či v případě zkrácení utrpení jiného tvora, nebo je-li podmínkou našeho pouhého přežití a je-li zavražděn tvor jiného druhu), tato dále může býti nájemná (tj. provedená jiným člověkem za úplatu), či zákeřná, provedená člověkem úkladně či ze zálohy (nemá-li vražděný tvor ani vzdáleně povědomí o chystané vraždě, či možnost úniku).

Velmi obdobně lze definovat i mučení, které je stejně zavrženíhodné jako nepřijatelná vražda.

Z uvedených mnohých diskusí pak chci předložiti některé zajímavosti, převážně jednotného charakteru – tj. úniky ze zodpovědnosti za vraždy, či alepoň zabití, často nepřípadné a zbabělé, a případně z toho vyplývající další problémy a náměty k přemýšlení:

1. Pouze jako zajímavou nelogičnost uvádím tvrzení biblické, kde Jahve v Genesi (G. 1,29) činí z člověka jednoznačně plodo- a semenožravce, což dále již naprosto neplatí. Vysvětlení je prý v tom, že příkaz veganství platil jen v ráji, mimo něj pak již nikoliv. Dobrá, to zní přijatelně – jak však vysvětlíme živočišné oběti Jahvemu, jenž jako vzor pro člověka, jehož v ráji „učinil k obrazu svému“, nutně musí býti vegan, oběti mrtvých zvířat naprosto nepřijímající?

2. S tím se dostaneme k přikázání „nezabiješ“, zvláště diskutabilnímu, protože nedodržovanému téměř absolutně. Vysvětlení některých (zvláště „svědků“) je ovšem velmi sofistikované. Vše prý vzniklo špatným překladem, neboť správně má býti „nezavraždíš“, což se vztahuje jen na lidi, nikoli na zvířata, která prý nelze zavraždit, leč pouze zabít, což příslušnému přikázání neodporuje!

3. Podstatně logičtější je názor adventistů kteří převádějí „nezabiješ“ až na vlastní subjekt – tedy „nemáš právo poškoditi si vědomě vlastní zdraví“. Proto se doporučuje (nepřikazuje!) vegetariánství, které jest pak věcí svědomí každého jednotlivce – zde nejde ovšem o problém zabití jiného tvora, leč o problém vlastního zdraví!

4. Védská učení nepovolují zabíjení obecně. Výjimkou jest oprávněná obrana proti agresorovi - kdo však definuje agresora, nejde-li o přímou ochranu lidského života? Špačci devastující vinice je jednoznačně a logicky považují za svůj majetek, za svou obživu a na vinaře je odhánějící útočí naprosto oprávněně, jako na agresora.

5. A co Ježíš Kristus – někteří tvrdí, že byl vegetarián (byl-li vůbec!), člen sekty Esejských, jiní pak logicky chápou, že se živil stravou rybářů, k nimž patřil a sytil zástupy rybami, ovšemže mrtvými. Evangelia nejsou jednotná – po vzkříšení s apoštoly požíval rybu, odhlédneme-li od nejasného velikonočního beránka apod. Diskutoval jsem ovšem s křesťanskými duchovními, kteří nevegetariánství Kristovo považují za dostatečný důvod či ospravedlnění své účasti na zabíjení, vraždění a požívání mrtvých těl živočichů.

6. Jednu svou přednášku o tom, že vegetariánství jest záležitost rozumová, končím prohlášením „chceme-li si nárokovati zdravý rozum, nemáme vyhnutí – musíme býti vegetariány“. Tato byla odmítnuta z otištění v populárním týdeníku s argumentem, že ze všech masojídků dělám tímto prohlášením hlupáky. Nu, postřelené husy obvykle kejhají – o pravdě však není řeč!

7. Myslivci zákeřně z posedů z velké vzdálenosti vraždící zvěř tvrdí, že udržují ekologickou rovnováhu v přírodě. Zajisté je to jinak – ale i kdyby! Tuto rovnováhu u nás napřed, již před staletími zcela zrušili vyvražděním dravé zvěře. Její novou introdukci nikterak vesele nepodporují, aby v případě obnovení přirozené rovnováhy nepřišli o svou krvavou zábavu!

8. To vše co vykládám ovšem není nic nového – osvícené osoby toto vše věděly před desítkami a stovkami let. Pan Sommer – Batěk svému masojídkovi dává do úst skoro všechny mnou uvedené lživé fráze již před osmdesáti lety a osvícený novinář Gustav Jaroš říká věřícím křesťanům a humanistům na začátku minulého století: „Filantrope a humanitáři! Ukaž mi napřed svůj talíř! Je-li maso na něm, nedám za tvou humanitu ani vindry.“

9. Uvedená ukázka talíře, obvykle zmazaného krví, je velmi obdobná ukázce hesla společnosti ČSVV, s níž jsme léta aktivně spolupracovali. Bohužel! Rozešli jsme se proto, že my jsme vegetariáni. Toto jejich nové heslo zní „stavíme mosty k vegetariánství.“ Ano, staví mosty, z masa a krve mrtvol. Jejich „ochranná strava“ totiž není vegetariánská, leč masožravecká – což je opět exemplární ukázka možnosti překroucení všeho… návod, jak vyrobit z masojídků pseudovegetariány!

10. Pan J. Kraus v oblíbeném tv pořadu „Uvolněte se!“ provokoval pana p. Vachlera pojídáním prasečí nohy a na Vachlerovu poznámku, že požírá tvora zavražděného, opáčil, že on ho přece nezavraždil. Zajisté – za vraždu však zaplatil v ceně onoho krvavého odřezku. Ten, kdo si najme člověka za mrzký peníz k provedení vraždy, jest zajisté s hlediska obecné morálky podstatně horší, než sám vrah!

11. NIKDO Z UVEDENÝCH, ANI Z NÁS, VŠAK NEMĚL A NEMÁ FANTAZII TAK DOKONALOU, ABY PŘEDČIL HISTORICKÝ VÝROK KTERÉHOSI Z OBYVATEL OBCE VÍTĚJEVSI (DĚJIŠTĚ PROTESTNÍ AKCE „OCHRÁNCŮ HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT“ PROTI CHOVU, MUČENÍ A VRAŽDĚNÍ KOŽEŠINOVÝCH ZVÍŘAT V ZAŘÍZENÍ RSDr. DUCHÁČKA):

„MY PŘECE ŽÁDNÁ ZVÍŘATA NEVRAŽDÍME, MY JE JENOM KOŽKUJEME!“

---

(1) metafysika a) první, základní část filozofie, věnovaná třem nejzákladnějším otázkám: Jaká je absolutní podstata, absolutní příčina a absolutní účel jsoucna; někdy ztotožňována s ontologií. Výraz metafyzika se poprvé objevil v 1. stol. př. n. l. u pořadatele Aristotelových spisů Androníka Rhodského, který texty týkající se tzv. První filozofie (nejobecnější otázky bytí) zařadil v knihovně za knihy pojednávající o přírodě (tedy metafyzika jsou knihy "za přírodou", řecky ta meta ta fysika). Výraz metafyzika ovšem záhy dostal i filozofickou interpretaci - metafyzika je věda, která zkoumá to, co je "za fyzikou" (za smysly postižitelnými jsoucny) a co tuto fyziku (přírodu) teprve umožňuje. V novověku často kritizována (zejm. pozitivismem) za svou spekulativnost (viz též spekulace) a považována za nemožnou nebo zbytečnou; b) obecněji pejorativní označení pro temnou a složitou argumentaci, zatemňování věcí či ztrnulé poznání. V tomto smyslu někdy chápána jako protiklad dialektiky.

(2) esoterismus, esoterika, ezoterismus - vnitřní, skryté (veřejnosti utajené) vědění, k němuž vede cesta přes zasvěcení, změnu mysli a života. Jeho jazykem jsou zejm. symboly a obrazy (podobenství, mýty). Nabízí pohled na skutečnost odlišný od obvyklé vědecké, filozofické i teologické interpretace, mluví o korespondencích mezi různými vrstvami a regiony skutečnosti; základ hermetických nauk. Esoterním věděním se původně zabývala vrstva kněží a mágů (Egypt, Indie, Persie atd.), později se v západní a východní tradici esoterismu vyvinuly různé systémy. V praktické rovině se projevuje jako léčitelství, věštění ap. Viz též esoterní lékařství.

(3) racionalismus, z latinského ratio - rozum; a) filozofický směr považující rozum za jediný nebo rozhodující zdroj poznání. Původ racionalismu již v antice (Parmenidés, Platón); rozvíjel se zejm. ve filozofii novověké. Opak empirismus; b) přesvědčení o neomezených schopnostech lidského rozumu; rozumový (racionální) postoj k životu; c) filozofický novověký názor, podle něhož je skutečnost i příroda rozumovou konstrukcí (původně božskou), takže pravidla rozumového usuzování platí i pro skutečnost samu. Co odporuje např. principu vyloučeného třetího, principu totožnosti, příčinnosti a pod., nemůže být skutečné. Projevuje se nejvýrazněji v německé klasické filozofii. Opak iracionalismus.

(4) pragmatismus, věcnost; nezaujatost, zaměřenost na efektivnost a racionálnost řešení problému, někdy bez ohledu na další okolnosti s problémem související; filozofie směr, který vznikl v 70. letech 19. stol. v USA a rozšířil se zejm. v anglosaských zemích. Základní myšlenky vyložil Ch. S. Peirce; zakladatelem je však W. James, na něhož navazovali J. Dewey, F. C. S. Schiller aj. Pragmatismus se odmítá tázat na podstatu a příčinu věcí a obrací se naopak k plodům, výsledkům a faktům, které z věcí vyplývají. Hlavním kritériem pravdy je její užitečnost, hodnota, úspěšnost. Filozofii nelze posuzovat podle její logičnosti a běžně chápané praktičnosti, ale podle toho, co znamená pro naše zájmy a náš život, jestliže se jí přidržíme.

(5) positivismus 1. Filosofie jeden z nejvlivnějších filosofických směrů 19. a 20. stol., vycházející z positivních (daných) poznatků a z positivních faktů empirických věd; usiluje být filosofií a metodologií vědy. Metodologicky jsou pro positivismus příznačné objektivismus, popisnost a faktografie; odmítá jakékoli metafysické otázky, tedy úvahy mimo oblast vědeckých pravd vyvozených (a experimentálně potvrzených) ze vztahů a zákonů vykazatelných ve zkušenosti.

(6) etymologie, jazykověda a) nauka o příbuznosti slov, o jejich původu a vývoji; b) údaj o původu a původním významu slova.

(7) sémantika, přiřazení významu jednotlivým syntaktickým uskupením znaků využívaných daným jazykem; nauka o významu.

(8) logika, nauka o zákonech, formách a prostředcích správného usuzování (viz též logika formální). V širším smyslu teorie poznání