Jan Čejka: Jak nejlépe pomoci naší Zemi

Cokoliv postihne Zemi, postihne i syny Země.
(Indiánský náčelník Seattle, 1786-1866)

Výskyt malé skupinky bobrů u Labe v severních Čechách a vlků v horní části severoamerického státu Michigan byl pro mne radostnou událostí; přiznám se, že mě to potěšilo daleko víc než nedávný objev jakési nové planety či vynález dalšího telekomunikačního prostředku. Tyto malé občasné radosti jsou však zastíněny stále většími obavami o budoucnost naší planety víc a víc ohrožované oteplováním, znečištěním vzduchu a vodních zdrojů, devastací pralesů, vybíjením divoké zvěře a zánikem nesčetného množství živočišných druhů. Nedávná zpráva mezinárodní společnosti World Wildlife Fund International je vážným varováním, a to především pro průmyslově vyvinuté země: využívání přírodních zdrojů je již dnes o 20% vyšší než odpovídá udržitelnosti životního prostředí (t.j. je třeba 14,4 měsíců k náhradě toho, co jsme spotřebovali za jeden rok), a bude dále závratně stoupat se vzrůstajícími požadavky stále většího množství lidí na této zemi. Nedojde-li v blízké době k dramatickému snížení spotřeby přírodních zdrojů, nebude při předpokládaném nárůstu obyvatel - z dnešních zhruba 6 miliard na 9 miliard v roce 2050 - život na zemi vůbec udržitelný.

Za posledních 100 let se počet obyvatel na Zemi ztrojnásobil, přitom však úplně zanikly tisíce druhů živočichů a mnohé jsou na pokraji záhuby. V některých zemích převážná většina deštných pralesů zmizela, stejně jako i úrodná půda a pastviny. Znečištění četných řek, jezer a pobřeží oceánů způsobilo vymizení mnohých druhů vodních rostlin a živočichů. Některé zvlášť citlivé ekosystémy jsou natolik narušeny, že návrat k původní, přírodou po tisíce let udržované biologické rovnováze je již nemožný. Nedostatek potravy a vody způsobuje četná onemocnění, hladomory a je příčinou nekonečných válek. Vážné zamyšlení nad těmito problémy může mnohé z nás vést k pocitu bezmocnosti a k rezignaci. Může vůbec jednotlivý člověk nějak přispět k ozdravení naší planety a změně tohoto tak vážného stavu? Je tu jenom jediná odpověď - samozřejmě že může! Podívejme se jak přímo tragický je důsledek nesmyslně přebujelého chovu hospodářských zvířat a spotřeby živočišných výrobků na ničení přírody a posuďme sami. Zjistíme, že k soucitu s velkým utrpením hospodářských zvířat a s jejich brutálním zacházením přistupuje pro citlivého a ekologicky vnímavého člověka též jeho povinnost značně omezit spotřebu masa a ostatních živočišných výrobků. Tím nejúčinějším způsobem ochrany přírody a jejího tvorstva je ovšem veganství - naprosté odmítnutí požívání jakýchkoliv výrobků odvozených od zvířat.

Moderní intenzivní polní hospodářství a chov hospodářských zvířat se vskutku staly vážným nebezpečím pro zdraví lidí, zdrojem utrpeni miliard hospodářských i divokých zvířat a hlavním zdrojem ničení přírody. Stoupající spotřeba masa je ve vyvinutých zemích příčinou četných chronických onemocnění, srdečních chorob, rakoviny a smrtelných otrav; v zemích, kde je pod tlakem západních, převážně amerických monopolů rostlinná strava stále víc nahražována stravou masitou, jsou tato onemocnění skoro epidemická. Hospodářská zvířata, chápaná jako pouhé výrobní jednotky spíše než citlivé a bolest vnímající stvoření, procházejí neuvěřitelným utrpením na novodobých velkofarmách, při transportech a na jatkách. Zisk je jediným faktorem určujícím osud těchto tvorů během jejich nepřirozeně krátkého života: genetické manipulace a opakovaná oplodňování, kastrace a mnohá jiná znetvoření prováděná bez umrtvení, praktická nemožnost pohybu v těsných klecích či stáních, nedýchatelné ovzduší rozžírající plíce, nevhodná strava způsobující bolestivá střevní onemocnění, hrubé zacházení, těžká zranění a smrt zmrznutím nebo hypertermií během transportu, neuvěřitelné krutosti na jatkách - to vše je známo odborníkům ze statistik a občasných vládních inspekcí, nikoliv však spotřebitelům při nákupu esteticky upravených balíčků masa v celofánu. Snad poprvé v dějinách na tyto "do nebe volající krutosti a nespravedlnost" upozornil v červenci minulého roku senátor Byrd ve svém projevu před americkým senátem a právem označil lidskou společnost za barbarskou.

To co spotřeba masa a ostatních živočišných produktů znamená pro naše zdraví a jak souvisí s krutým osudem hospodářských zvířat si zaslouží zvláštních pojednání. Zde posuďme jaký dopad má produkce masa na přírodu a jakým nebezpečím se stala pro zachování života na této zemi.

Degradace půdy začíná vymýcením rozsáhlých ploch lesů a pralesů pro pastviny. Bez stromů a jiného porostu dochází brzo k erozi půdy a postupnému vyplavení povrchové žírné vrstvy do řek a moří. Zemědělství je na prvním místě coby zdroj eroze půdy: plných 85% erozí degradované půdy lze přičíst chovu dobytka. Neplodná půda a pustiny vytvořené takřka nekontrolovatelnou expanzí pastvin nabývají nebývalých rozměrů. Uveďme jen statistiky ze Spojených států pro snažší představu o jak mimořádné plochy půdy se zde jedná: skoro 70% celkové plochy USA (770 milionů hektarů, vyjma Aljašky) je využito pro zemědělství. Z tohoto množství jsou více než 2/3 použity pro pastviny a takřka celých 90% pro chov hospodářských zvířat. Není ušetřena ani federální půda, ono cenné vlastnictví každého občana; zhruba 3/4 (přibližně 120 milionů hektarů) je jí pronajato dobytkářům a postupně ničeno. Ačkoliv expanze měst a velkoměst je často obviňována z ničení přírody, úbytek půdy vlivem urbanizace je prakticky zanedbatelný ve srovnání s její degradací díky zemědělství. V celosvětovém měřítku je degradace půdy způsobena především nekontrolovanou expanzí pastvin (35%), odlesňováním (29%), špatně řízeným zemědělstvím (28%) a jen z malé části spotřebou palivového dřeva (7%). Pouze 1% jde na úkor celého ostatního průmyslu a urbanizace.

Neméně varující je ničení a zánik pralesů. I v této oblasti je dopad zemědělství a chovu dobytka mimořádný: jen ve Spojených státech bylo již přes 100 milionů hektarů lesů nepřímo obětováno na výrobu masa, a další 4 hektary zanikají každou minutu. Celosvětově jsou tato čísla samozřejmě vyšší; přibližně 15 milionů hektarů pralesů je ročně zničeno. Například jen ve střední Americe bylo již více než 25% pralesů přeměněno v rozsáhlé pastviny a pustiny. Uvěříme-li údaji uváděnému v mnoha publikacích, že jeden hamburger představuje ztrátu 5 čtverečních metrů pralesa (tak to dokonce uvádí i poměrně konzervativní časopis Time), potom každý vegetarián zachrání ročně půl hektaru tohoto cenného dědictví. Vezmeme-li v úvahu, že lesy a pralesy poskytují kyslík, jejich ničení je více méně zločinem, a snahy o jejich záchranu tím víc potřebné.

Zemědělství a zejména chov hospodářských zvířat jsou hlavním zdrojem spotřeby vody. Více než polovina veškeré spotřebované vody ve Spojených státech je užita v zemědělství (70% celosvětově dle zprávy UNESCO), a to především pro zavodňování rozsáhlých lánů polí k produkci plodin určených převážně k výkrmu hospodářských zvířat. Vezmeme-li v úvahu, že k výrobě 1 kg masa je zapotřebí 50krát až 100krát více vody než k výrobě 1 kg obilnin a že masitá strava pro jednoho obyvatele vyžaduje zhruba 160 hektolitrů vody denně, dostaneme představu o nesmírném plýtvání stále více vzácnější vodou. Již dnes 2 miliardy lidí na světě (zhruba jedna třetina) trpí nedostatkem vody a je pravděpodobné, že do roku 2025 to budou plné dvě třetiny. Během posledních 30ti let se spotřeba vody na světě zvýšila o 600% a stále stoupá. Ještě varovnější je mimořádné znečištění vody chemikáliemi, antibiotiky a výkaly z obřích velkofarem, z nichž mnohé chovají statisíce zvířat určených pro masný průmysl. Hospodářská zvířata v USA produkují denně přes 4 miliony tun výkalů (5 tun ročně na jednu osobu), 130krát více než všichni obyvatelé. Ač určitá část tohoto odpadu je využita (hnojení, výroba energie, dokonce i krmení dobytka slepičím trusem), znečištění podzemní vody, řek, jezer a mořských pobřeží živočišným odpadem se stalo velkým ekologickým problémem, a to dokonce větším než znečištění způsobené celkovým národním průmyslem a městskou kanalizací dohromady. Poměry v Evropě jsou neméně alarmující. Nejen voda, ale i cenné přírodní zdroje jsou z velké části vyplýtvány v zemědělství: více než jedna třetina veškerých minerálních paliv v průmyslově rozvinutých zemích je spotřebována na chov zvířat určených pro potravu. Produkty spalování jsou pak dalším zdrojem znečištění povrchové i spodní vody.

Nadměrný chov hospodářských zvířat je též do velké míry zdrojem znečištění ovzduší a s tím souvisejícím globálním oteplováním a úbytkem ochranné ozonové vrstvy. Dle sdělení EPA, amerického Úřadu pro ochranu životního prostředí z roku 1999, jsou methan a čpavek vylučované samotným dobytkem a vypařované z různého živočišného odpadu jedněmi z nejúčinnějších "skleníkových plynů". Připočteme-li k tomu stovky milionů tun kysličníku uhličitého a ostatních plynů vypouštěných do ovzduší vypalováním pralesů k vytvoření pastvin pro dobytek, pak zemědělství přispívá zhruba stejným dílem ke globálnímu oteplování jako spalování minerálních paliv v celém ostatním průmyslu.

Ačkoliv hlad a podvýživa zabíjí miliony lidí na světě každým rokem (dle Světové zdravotní organizace 10 až 15 milionů dětí ročně), přes 90% sojových bobů a zhruba 75% obilnin ve Spojených státech je použito ke krmení hospodářských zvířat. I když kalorická hodnota potravy spotřebované dobytkem po celém světě by byla dostatečná k uživení bezmála 9 miliard lidí, 2 miliardy lidí na světě trpí nedostatkem potravy a 800 milionů chronickou podvýživou. Skoro 2/3 celkového množství obilí vyváženého ze Spojených států je místo k obživě hladových použito ke krmení dobytka, a to pod přímým nátlakem dodavatele; často miliony hektarů půdy ve třetím světě jsou dokonce využity k výrobě krmiva pro hospodářská zvířata v Evropě. Vezmeme-li v úvahu, že k produkci 1kg hovězího masa je zapotřebí zhruba 16kg obilnin, že na hektaru půdy lze vypěstovat přes 20 tun brambor oproti necelých 200kg hovězího masa, a že stejný kus půdy uživí skoro 20 vegetariánů ale jenom jednoho nevegetariána - pak dojdeme k závěru, že současný systém založený především na chovu a výkrmu hospodářských zvířat pro výrobu masa je sociálně destruktivní, ničivý pro životní prostředí, dlouhodobě neudržitelný a také nespravedlivý. Vždyť jen desetiprocentní snížení spotřeby masa ve Spojených státech a Evropě by zachránilo od hladu 60 milionů lidí!

Nakonec je nutno se zmínit také o nezměrném vybíjení divokých zvířat která stoji v cestě chovu hospodářských zvířat. Jen ve Spojených státech jde o více než 2 miliony vlků, kojotů, medvědů, bizonů, divokých koní, lišek, rysů a jiných vzácných a mnohdy chráněných zvířat zlikvidovaných každým rokem, jakož i o nespočetné miliony drobných savců, ptáků a domácích zvířat, které se stanou obětí tohoto bezohledného vraždění. Bohužel, likvidace divokých zvířat je valné většině lidí naprosto neznámá a vládou úmyslně zatajovaná. Je prováděna samotnými farmáři a federální vládou (tedy za peníze daňových poplatníků), a to převážně velmi krutým způsobem - střílením z helikoptér, použitím ok a neuvěřitelně krutých pastí, jedů a explozivních látek přidaných do návnad, v případě divokých koní a bizonů nahnáním do připravených ohrad a odvozem na jatka. Stále ohrožováno a postupně decimováno je i malé stádo posledních volně žijících bizonů v Yellowstonském národním parku; kdykoliv některý z nich nevědomky překročí hranice parku, stane se obětí náhončích farmářů, jimž jsou okolní rozsáhlé pastviny vládou pronajaty. Zhruba tisíc živočišných druhů zanikne každý rok vymýcením tropických pralesů a jiných území, která po tisíciletí byla jejich domovem. Smutný osud potkává každoročně též miliony ryb a ostatních vodních živočichů v jezerech a mořích díky toxickým naplaveninám, živočišnému odpadu z farem a v důsledku přírodních katastrof. Za příklad poslouží následky nedávné záplavy v Severní Karolině, kde 12 miliard litrů výkalů se vyplavilo z umělých lagun prasečích velkofarem do okolních řek a učinilo z velké části pobřeží Atlantického oceánu "mrtvou zonu"; přitom o tisících utopených hospodářských zvířat byla v tisku jen krátká zmínka. O dalších milionech udušených, za živa upálených a utopených zvířat na velkofarmách při častých nehodách a přírodních katastrofách se už vůbec nepíše; zprávy o všech těchto obětech jsou záměrně zamlčovány a jsou běžným občanům neznámé. Podobný je samozřejmě osud zvířat i jinde na světě - v Evropě, Indii, Číně a mnoha rozvojových zemích světa, kam McDonald's a ostatní mocné společnosti pronikají se svými výrobky k zajištění ještě větší prosperity masného a mléčného průmyslu.

Shora uvedená fakta jsou jenom nástinem velmi vážných ekologických problémů, ničení vzácných přírodních zdrojů a velkého utrpení nespočetného množství nevinných a citlivých tvorů - a to vlastně jenom pro naše chuťové buňky. V nedávném procesu se dvěma britskými aktivisty byl McDonald's obviněn z falešných prohlášení o prospěšnosti pojídání masa pro naše zdraví, z ničení tropických pralesů, krutostí páchaných na hospodářských zvířatech a jiných nezákonných akcí. Ačkoliv některá z těchto obvinění McDonald's přiznal, není pochyby, že dál bude spolu s ostatními zemědělskými monopoly ve své expanzivní práci pokračovat. Je skoro neuvěřitelné, že prakticky během jedné generace se podařilo narušit v průměru třetinu ekosystémů na světě a že přitom ničení životního prostředí pokračuje dál a spotřeba masa v mnohých částech světa dokonce vzrůstá. Přibývá však i těch, kteří se z morálních nebo etických důvodů rozhodli tento ničivý cyklus přerušit a přešli od masité stravy ke stravě rostlinné - a to bez jakékoliv újmy na zdraví. Ti, kteří se rozhodli pro veganskou stravu odmítající nejen maso, ale i mléko, mléčné výrobky a vejce, se pak nejvíc snaží o to, aby tuto zemi a její stvoření zraňovali co nejmíň. "Neubližujme sobě, zvířatům, ani planetě", slyšíme od nich. Ačkoliv jedinec je samozřejmě takřka bezmocný proti všemocnému agrobyznysu a jeho přisluhovačům ve vládách a parlamentech, má každý ochránce životního prostředí projevující opravdovou a nefalšovanou starost o zachování přírody a všech jejích stvoření možnost a vpravdě povinnost učinit stejné rozhodnutí. Je k tomu příležitost kdykoliv zasedne ke stolu.

Dr. Jan Čejka se dlouhodobě věnuje právům zvířat. Díky jeho podpoře u nás vyšly knihy o právech zvířat a vegetariánství Osvobození zvířat, Věčná Treblinka a Jejich jest království. Působil jako poradce Humane Society of the USA. Od roku 1968 žije ve Spojených státech.