Z dotazů:
Rád bych se dozvěděl více o původu informací ohledně "efektivity" veganské stravy v porovnáni s všežravci. Zajímalo by mne, jakou metodou a kdo vlastně dospěl ke zjištění, že 2ha půdy uživí jednoho všežravce, ale cca 40 veganů? M.H.
Této problematice se budeme podrobně věnovat v jednom z příštích čísel časopisu Vegetarián & Vegan, v rozsáhlém článku i s odkazy na relevantní zdroje a odbornou literaturu. Pokusíme se ale také stručně odpovědět zde. Argumenty o neekologických aspektech a neekonomičnosti produkce masa jsou velmi staré a je jim věnována pozornost nejméně od konce 19. století. Nejde ovšem o nějakou propagandu vegetariánů, ale o předmět zájmu vědců a zejména ekonomů a zemědělců. V české literatuře se s podobnými údaji nimi setkáváme již od 80. let 19. století.
Moderní poznatky v této oblasti vycházejí ze statistik a výzkumů zejména OSN a Amerického ministerstva zemědělství. Zřejmě nejobsáhleji byly pak shrnuty v knize Frances Moore Lappé Diet for a Small Planet vydané počátkem 70. let minulého století.
Údaje o obrovském množství vody, která je potřeba na produkci masa (oproti rostlinným produktům i více než stonásobná) pocházejí např. z výzkumů Dr. George Borgstroma. Nověji se tomuto tématu věnuje například výzkum Cornell University v USA.
Jde o velmi závažné téma, kterému se nedostává příliš pozornosti v běžných médiích, nicméně i mezinárodní instituce jej považují za zásadní. Např. i Světová banka již odmítá financovat projekty zahrnující chov dobytka stejně jako jiné chovy na maso. Důvody jsou neekonomičnost a negativní dopad na životní prostředí.
V ČR se této problematice věnuje Ing. Richard J. Barták CSc. z České vegetariánské společnosti.
V zásadě jde o to, že pro produkci masa je třeba dlouhá doba po kterou musí být zvíře něčím krmeno. Jako krmivo se nejčastěji používá sója a obiloviny a dále arašídy či kukuřice. To samo o sobě představuje velké nároky na půdu na produkci těchto plodin, stejně jako na energie a vodu. Trávení těchto hospodářských zvířat navíc není dokonalé a vytváří velké ztráty.
Pokud tedy chceme konzumovat maso, potřebujeme nejen zvířata, ale i velkou plochu na produkci krmiva pro tato zvířata. Zatímco jíme–li rostlinnou stravu, stačí nám malá plocha pouze k pěstování rostlin, protože v zásadě se jedná o stejné plodiny jaké jsou spotřebovány při chovu hospodářských zvířat.
Pak už lze statisticky spočítat, kolikrát větší plochu potřebuje průměrný konzument masa než vegetarián či vegan. Protože i vegetariáni vytvářejí poptávku po chovu zvířat (mléko, vejce) plocha k jejich uživení je větší než pro vegany, i když mnohem nižší než pro konzumenty masa. Dále je třeba započíst negativa jako je obrovské množství obtížně likvidovatelných exkrementů produkovaných velkochovy, které ohrožují životní prostředí apod.
Proto mnoho ekologů upozorňuje na nutnost výrazného snížení konzumace masa. Ti zodpovědnější jsou sami vegany či vegetariány.
