Vepř, pes a tříleté dítě jsou obdařeni zhruba stejnou mírou inteligence.
Vědecky bylo též prokázáno, že každý z těchto tvorů je schopen prožívat radost a pociťovat bolest.
Stěží některý
z nich cítí jakoukoliv odpovědnost vůči společnosti (nicméně věřím, že vepři a psi zachránili
daleko víc lidí než tříleté děti). Který z nich má "práva"?
Dítě samozřejmě práva má, protože je to člověk. Dle obecného zvyku těm dalším dvěma tvorům však
žádná práva přisuzována nejsou. Psi jsou v některých zemích chráněni platnými zákony: například
ve Velké Británii je nesmíte péct na rožni či vařit je zaživa. Vepři však můžete udělat cokoliv
vás napadne. Můžete, tak jak je to zcela běžné v zemědělském průmyslu, zavřít březí prasnici do
klece sotva větší než její tělo, svázat ji řetězem kolem krku či břicha, odepřít jí jakýkoliv
pohyb, možnost se alespoň otočit, očistit nebo si opatřit potravu. A vepři se tak rádi hrabou
v zemi! V pekle moderních farem ovšem žádná zemina není. Pouze beton a kovové mříže.
Paul McCartney kdysi řekl, že kdyby jatka měla skleněné zdi, všichni bychom byli vegetariáni.
Nová kniha Petera Singera (jde o přepracované vydání jeho knihy "In Defence of Animals"
[Na ochranu zvířat], která letos vyšla ve Velké Británii a jejímž je Singer editorem - pozn.
překladatele) je důkazem jeho neustálého a tolik důležitého snažení tyto zdi, kousek po kousku,
zprůhlednit. Jednotlivé kapitoly této knihy jsou nám novou připomínkou holocaustu zvířat trpících
ve velkochovech a v laboratořích; holocaustu, který většina lidí ignoruje ne proto, že by lidé
byli špatní, ale protože zločiny, které na zvířatech pácháme, jsou nad naše chápání.
Jak snadné je věřit, že jen pouhá hrstka obzvláště sadistických farmářů se dopouští ukrutností
na zvířatech, nebo že váš vepřový řízek nemá nic společného s cítícím tvorem, který přišel na
svět s touhou si hrát, válet se v blátě a cítit slunce na svém hřbetě, a jehož ubohý život
naplněný trýzněním a bolestí skončil výkřikem zoufalství (jestli si myslíte, že ti pouze po
zisku toužící kati uvnitř agrobyznysu se starají o to, aby zvířata před porážkou byla omráčena,
pak si opravdu musíte tuto knihu přečíst). Je snadnější žít v takové víře, protože "přijetí
skutečné pravdy" by vás jinak mohlo připravit o rozum. Může vás však povzbudit ke statečným
a laskavým činům, tak jak to bylo u všech, kteří k této knize svým dílem přispěli.
Lidé, kteří zvířatům přiznávají schopnost radovat se ze života a vyhýbat se bolesti,
jsou často obviňováni ze sentimentálnosti a podléhání falešným či povrchním citům.
Nejde tu však o sentimentálnost, jsou to vědecky doložená pozorování.
Sentimentálností je, když svému dítěti předčítáte "roztomilé" příběhy ze života na hospodářském
dvoře nebo když mu koupíte k mazlení hračky zvířat, která byla krutě zabita pro řízky a párky
právě snědené k večeři. Sentimentálností je pěstování kultury, v níž cukroví ve tvaru zvířat
obsahuje rozemleté zbytky těchto tvorů, a v níž je možné zajít k McDonaldům na "Happy" jídlo
hned po shlédnutí filmu jako Madagascar, Prasátko Babe nebo Slepičí úlet. Sentimentální je tvrzení,
že to, co se děje na farmách je tradiční a zdravé, a že když nerozumíme tajuplnému způsobu života
venkovského lidu, měli bychom se raději starat o jiné věci. Je to sentimentálnost, co zabraňuje
obyčejným, slušným lidem se poučit o obsahu jejich nedělního oběda, kterého se z důvodu tradice
nechtějí zříct; jen ti zpropadení zastánci práv zvířat nám to všechno kazí tím svým povídáním o
tom, jak jsou zvířata zaživa stahována z kůže a utápěna ve vlastních výkalech.
Otroci byli pokládáni za "zvířata". Hitler nazýval Židy zvířaty. Skutečně, jakmile se jednou
rozhodnete nazvat někoho "zvířetem", můžete s ním dělat cokoliv chcete; až do té doby, než se
najde dostatek lidí, kteří řeknou, že je to tak špatně. Tato kniha nám připomíná, že humanizmus
v jakékoliv formě musí respektovat všechny cítící tvory, a že společnost, která produkuje dělníky
netečné k nářku zabíjených tvorů (někteří z nich jsou natolik odlidštění, že jsou schopni pohlavně
zneužívat i mrtvá nebo umírající zvířata), a která též vytváří lidi, kterým nevadí odvrátit zrak a
přitom s chutí užívat výdobytků celého tohoto systému, je společností nejen krutou a naivní, ale
též zralou pro další lidský holocaust.
The Independent, Londýn; 16. října 2005.
Přeložil Jan Čejka, Michigan, USA.
Dr. Jan Čejka je významným obhájcem práv zvířat a propagátorem vegetariánství. Recenzi na novou
Knihu Petera Singera přetiskujeme s laskavým svolením The Independent jako ukázku novinářské práce,
která je v českých médiích bohužel velmi vzácná. Zajímavé také je, že zatímco britský the Independent
je spíše konzervativní deník, v Česku jsou práva zvířat stále mylně považována jen za oblast vhodnou
leda tak pro pár ekologických blouznivců.