16. března 2004 byl Českým klubem pro Fair Play
oceněn významný český sportovec Emerich Rath.
Jeho životní osud je velmi zajímavý.
Celkem získal Emerich Rath přes 500 vítězství v široké
škále sportů, zejména úspěšný byl ve vytrvalostních
sportech, boxu, cyklistice, vodních sportech. Zúčastnil
se dvakrát Olympijských her (1908, 1912). Měl
obchod se sportovními a tábornickými potřebami,
podporoval sportovce, vyvíjel nové sportovní náčiní,
u své chaty vybudoval sportovní hřiště. Za druhé
světové války zachránil život Borisi Efenbergerovi,
kterého skryl před nacisty ve skladě svého obchodu.
Komunisté mu jeho obchod ukradli a Ratha uvěznili
na jeden rok za „propagaci západního stylu
života“. Pak se musel živit jako metař a pomocník
na stavbách. Aktivně sportoval až do konce života.
I ve svých 70 letech uběhl známý desetikilometrový
závod Běchovice - Praha za méně než hodinu. Jeden
čas žil jako bezdomovec v Broumově, ale byl policií
odvezen do domova důchodců, kde po několika
měsících, 20. prosince 1962, zemřel.
I když je dnes téměř neznámý, s jednou události je
přece jen občas připomenut. V březnu 1913 se v Krkonoších
konal tragický lyžařský závod, při kterém
zahynuli sportovci Bohumil Hanč a Václav Vrbata.
Závod se konal za velmi obtížných podmínek, velkého
mrazu, větru a sněhové bouře. Většina závodníků
vzdala a Hanč byl pohřešován. Noviny tehdy psaly:
V boudě sedí v teple 16 lyžařů a ti nečiní na ochranu
ubohého Hanče, zápasícího o život, zhola nic. Toliko
šlechetný Em. Rath a pak Ing. Fischer a K. Jarolímek
se pouštějí za Hančem, což za daných okolností bylo
přímo šílenstvím. Skutečně, Rathův výkon byl opravdu
nadlidský, sám vzdal závod pro velice bolestivé odřeniny
nohou, nicméně pro záchranu svého kamaráda
udělal maximum. Po dvou kilometrech náročné jízdy
jej najde, půl kilometru nese bezvládného Hanče hlubokým
sněhem, ale vidí, že takto by se do tepla živí
nedostali. Vrací se tedy pro své lyže a vyrazí v bouři
zpět na Labskou boudu pro záchrannou skupinu.Určí
Hančovu polohu a pak padne vysílením. Záchranné
výpravě se ale Hanče zachránit nepodařilo a Rath
si často vyčítal, že selhal, i když pro jeho záchranu
udělal více než kdokoli jiný
Emerich Rath byl ale ve své době znám nejen jako
sportovec, ale i jako významný evropský přestavitel
vegetariánů mezi sportovci.
Rath (nar. 1883) se stal vegetariánem z etických
důvodu již velmi mladý v roce 1899. Nechtěl, aby
se pro jeho stravu zabíjela zvířata, Rath sám k tomu
v roce 1906 ve své knize říká : „Od šestnácti žiji
zcela vegetariánsky a na základě svých zkušeností mohu říci, že rozumná bezmasá strava zcela
splňuje požadavky fyzicky činného člověka na
výkonnost a výdrž. Zdravotní výhody čisté
stravy - a tou je pro mě z ethických a fyziologických
důvodů vegetariánství - je též nutno ocenit.
Snažím se o střídmost v jídle, samozřejmě jsem
též nekuřákem a abstinentem“. Uvádí jako svou
stravu hlavně ovoce, chléb, zeleninu, ořechy, během
svých slavných dálkových pochodů byl známý tím,
že doplňoval energii mandlemi, rozinkami a vinným
moštem.
Jeho přesvědčení bylo opravdu silné, vegetariánem
zůstal až do konce svého nesnadného života,
dokonce i za první světové války na východní frontě
a později v Alpách se bez masa obešel, stejně jako
za druhé světové války i za svého věznění komunisty.
V této souvislosti vypadají stesky některých lidí, že být
vegetariánem je těžké, jako plané výmluvy.
Byl v kontaktu i s Mezinárodní vegetariánskou unií,
jejíž sjezdy vždy podpořil alespoň dopisem či pozdravem
(dle záznamů Mezinárodní vegetariánské unie
již v roce 1910) a také se stal členem londýnského
Vegetarian Cycling and Athletic Club, prvního vegetariánského
sportovního klubu, jehož členové tehdy
šli od vítězství k vítězství.
Vegetariánské knihy a časopisy jej úplně obdivovaly,
nejen Evropě, ale je slavný i ve Spojených státech.
V roce 1911 o něm píše J.L Buttner v knize Fleshless
Diet vydané v New Yorku. Rath sám nikdy neopomněl
po vítězném závodě informovat novináře že
je vegetarián a že maso pro vysoké výkony nemusí
být nutné, naopak. Též sportovní kruhy často zmiňovaly
jeho životní styl, v časopise Mezinárodního
Olympijského výboru z roku 1941 se píše: mezi
vítěznými vegetariány si vzpomínám na výjimečného
vytrvalostního chodce, vítěze nespočetných
pochodů se zátěží, dálkových běhů na lyžích, veslařských
závodů Emericha Ratha. Rozhodně nebyl
hubený, jako to často u vegetariánů bývá. Naopak
je silný a atletický a má zvlášť silné kosti a ohromně
vyvinutou muskulaturu, opravdový Herkules. Směřuje
k asketické formě života, která prokázala účinnost
i v jeho padesáti letech a i dnes mu umožňuje dosáhnout
náročných výkonů.
Než se stal vegetariánem a začal sportovat byl velmi
hubený a slabý. Později díky své mohutné postavě byl
často nazýván „obrem“ čí „Herkulem“, pózoval jako
model pro knihu o posilování a dokonce se úspěšně
umístil v soutěži krásy, kterou vyhlásil berlínský sochař,
profesor Begas. Díky svým fyzickým schopnostem
a osobní obětavosti zachránil v horách několik lidí.
Byl jeden z prvních otužilců, již začátkem 20.století
přeplavával v zimě Vltavu.
Rath vyvracel dodnes rozšířené předsudky, že vegetariáni
jsou slabí a nevýkonní a poukazoval na to, co
se ukázalo až později s rozvojem výzkumu v oblasti
výživy a sportu - že vegetariánství může být zejména
pro vytrvalostní sporty přínosné.
Komunistický režim jej připravil nejen o majetek,
práci a svobodu, ale také se snažil zamazat po něm
všechny stopy. Jeho slavné sportovní úspěchy byly
zapomenuty a nahrazeny sportovci pro režim vhodnými.
Známý zůstal jen v zahraničí, mezi sportovci ale
také mezi vegetariány. V knize prof. Stolzenbergera
je Rath označen za jednoho z nejvýznamnějších
vegetariánů - sportovců všech dob. Loni o něm
v Německu vyšlo několik článků ve sportovních časopisech ale až v poslední době se u nás Rath
dočkal rehabilitace. V Broumově má pamětní desku,
vyšel o něm pěkný článek v Reflexu (č.31, 2004) a byl
oceněn cenou Fair Play.
Emerich Rath právem patří mezi takové vynikající
sportovce - vegetariány jakými byli - či
jsou - Paavo Nurmi, Carl Lewis, Billie Jean King
a další, nebo současný český mistr ultramaratonů
Jaroslav Kocourek či mistr světa v thajském boxu
Jan Müller.
Prameny:
Emerich Rath - Der Gepäckmarsch über 50 Kilometer und warum
ich siegte, 1906.
Wilhelm Kaiser - Das Gehen und der Gehsport, 1907. čas.
Leichtathletik, č 15, 1955.
Günther Stolzenberg - Medizin zwischen Heil und Unheil, 1976.
Bob Hurikán - Dějiny Trampingu, 1990.
Miroslav Rampa - Drama na zlatém návrší.
Ivan Makásek - Poselství Svatojánských proudů, 2001.
http://www.ivu.org/history/europe20a/rath.html
http://vegetarierbund.de/nv/dv/_Sporthoechstleistung_und_
Vegetarismus,_Guenther_Stolzenberg.htm
Tomáš Hnyk, Jaroslav Marek – První lyžař na Broumovsku, 2003,
http://www.broumovsko.info/broumovsko/er/index.html
Jürgen Kollosche - Emmerich Rath, ein deutscher Athlet unter
Tschechen, DGLD Bulletin 36/2003.
Připravil: Jan Šťastný
(IVU Supporter)